Reprezentace kadetů: HK a Polsko

02.10.2009

V posledních dvou týdnech absolvovala kadetská reprezentace dvě herně-testovací akce.

11. - 13. 9. to byl v Hradci Králové testovací turnaj juniorské extraligy a o dalším víkendu 18. - 20. 9. v polské Wroclawi mezinárodní turnaj.

Nejprve k Hradci Králové.

Naším cílem bylo hlavně účastnit se testování a udělat na základně výsledků závěry pro další trénování. Byli jsme rádi, že se turnaje zúčastnilo celkem 23 hráčů reprezentačního celku. Šest jich bylo v dresu ČZU Praha B, jeden v dresu Velkého Meziříčí, jeden v Českých Budějovicích a patnáct rozdělených do dvou reprezentačních celků: kadeti A a B. Z celého širšího výběru tudíž chyběli jen 3 hráči.

V pátek proběhly testy a první kola turnaje. V dalších dnech se potom pokračovalo v zápasech až do konečného pořadí.

Co napověděly testy? Hlavně z pohledu reprezentace.

Zatím testy ukazují, že u většiny se somatické faktory ještě vyvíjí. To platí především u výšky, ale také u dosahu jednoruč ve stoji. Hráči ještě rostou hlavně prodlužováním končetin, neboť nejsou ještě uzavřeny růstové spáry dlouhých kostí.

Horší jsou vlastní kondiční parametry. V první řadě u výskoku jednoruč z rozběhu (smečařského výskoku) jsou výskoky nad 330 jen ojedinělé. Navíc absolutní výskok kolem 70 cm svědčí o malém podílu cílené kondiční přípravy na této veličině. Jinými slovy: je to dáno zatím jen pohybovými vlastnostmi a talentem. Tedy veličinami, které jsou člověku geneticky dány. Je to také markantní u člunkového běhu, tedy testu rychlosti. S tím máme již určité zkušenosti. Testovali jsme reprezentaci ročníku ´91. Použili jsme na testování rychlosti kdysi hojně používaný E test. První výsledky byly dost katastrofální. Problémy dělala hlavně rychlá změna směru pohybu. Po půlročním trénování rychlosti (samozřejmě, že ne E testu) byly výsledky minimálně o vteřinu lepší.

Jinak, pokud bych měl hodnotit testy z pohledu absolutních veličin.
Vysocí hráči mají malý absolutní výskok. Nemají ještě na to muskulaturu. Oni rychle vyrostli a nestačí ještě zkoordinovat své pohyby. Také jejich fyzický fond není dostatečný, neboť svaly se vždy snaží dohnat rostoucí kosti a to chce čas. Může se to urychlit tréninkem především silovým tréninkem v posilovně. Menší hráči nebo hráči, kteří nerostou nebo jen minimálně, mají absolutní výskok vyšší, i přes 80 cm. To je přesný opak rychle rostoucích.

Určitě nepotěší výkony nahrávačů v člunkovém běhu. Jsou jedni z nejpomalejších. Ve hře je to jednoznačně znát. Nebyl vych však zase tolik pesimistický: tréninkem se dá v následujícím období hodně změnit k lepšímu.

Testy jako kontrola jsou jasně potřebné i nutné a první kontrola bude již v lednu 2010 při Myslíkově memoriálu (sice jen pro ročníky 1994 a mladší). V reprezentačním družstvu kontrolní testy uděláme pochopitelně také.

Dále k samotnému turnaji.

Kdybych měl srovnat ročníky 1991 a 1993. Oba nastupovaly k své první společné akci po 5 společných soustředění. Oba však měly jiné úkoly a cíle. Ročník 1991 reprezentovalo jedno družstvo složené z tehdy momentálně nejlepších hráčů a obsadilo 8. místo. Ročník 1993 postavil hned družstva dvě, navíc další hráči (i lepší) hráli také za své mateřské kluby. 10. a 13. místo není proto nic směrodatného, protože nám šlo především o ty testy. Také tréninkový obsah srazů ročníku 1993 byl zaměřen více na techniku a jednotlivé dovednosti než u ročníku 1991.

Další akcí byl hned následující týden turnaj klubových družstev v polské Wroclawi, kam jsme byli jako byli pozváni.

Sestava byla následující:

nahrávači: Jonáš Celerýn (Praha), David Masař (Brno),

smečaři: Matyáš Hiřman (Praha), Petr Šulista (Č. Budějovice), Miroslav Novák (Brno) a Jindřich Kuchař (Příbram)

blokaři: Adam Zajiček (Brno), Vojtěch Patočka a Štěpán Trojan (oba Praha)

diagonální hráči: Michal Finger (Praha), Štěpán Rejhon (Ervěnice),

libero: Martin Pondělíček (Praha).

Se mnou jako asistent jel Aleš Broulík z Brna a jako vedoucí družstva Petr Dostál z Havlíčkova Brodu.

Turnaj se uskutečnil od 18. do 20. 9. Hrálo se v areálu vysoké školy ekonomické ve Wroclawi. Zúčastnilo se šest družstev, systém byl každý s každým na tři vítězné sety.

My jsme v pátek sehráli jeden zápas, v sobotu tři a v neděli opět jeden zápas. K disposici byly dvě haly. Turnaj měl přesně dodržovaný časový harmonogram, takže jsme i stihli shlédnout panoramatický obraz bitvy u Radslavic, jako hold vítězné bitvě Poláků o národní samostatnost proti Rusům v roce 1795. Válku nakonec Polsko prohrálo, ale tuto bitvu generála Kosciuska si Poláci s hrdostí připomínají.

Turnaj jsme nakonec vyhráli. Brali jsme to jako povinnost vzhledem k tomu, že jsme byli jediná reprezentace proti stejně starým klubovým celkům.
Ovšem nebylo to tak jednoduché, jak by se zdálo. My jsme museli dostat všechny soupeře pod tlak, my jsme jim museli vnutit naši hru a dovést ji do vítězného konce. Těžší to bylo hlavně proto, že hráči na tento tlak samozřejmě nemohou být zvyklí. Jako tým ještě nic nezažili. Nakonec to vše zvládli. Dobrý dojem zanechala i naše hra a i naše vystupování.

Vše umocnily i tři individuální ceny:

• nejlepší blokař Adam Zajiček
• nejlepší útočník Michal Finger
• nejvšestrannější hráč (MVP) Matyáš Hiřman.

Ještě přehled výsledků:

ČR kti – Wieluň 3:0 (18,5,5)
ČR kti – Opolskie 3:0 (18,13,7)
ČR kti – Krosno 3:0 (22,11,22)
ČR kti – Turek 3:1 (18,-29,2,6)
ČR kti – Wroclaw 3:1 (15,-27,15,15)

Závěrem:

Myslím, že jakýkoliv mezinárodní styk má pro nově se tvořící reprezentační celek svůj význam. Dokonce i na klubové úrovni. Vždy záleží na cílech a úkolech, kvůli kterým jednotlivé akce absolvuje. Nám to určitě moc dalo. Hráči nejsou zase tak zvyklí vyhrávat mezinárodní jakékoliv turnaje a jak sami přiznali před posledním zápasem, kdy šlo o konečné prvenství se jim dost klepala kolena. Mezinárodních akcí musí být jednoznačně více. To je všem zainteresovaným jasné a o to se také snaží.

Zpracoval: Petr Juda, hlavní trenér
Vložil: Dostál